Co je to malá a velká korupce a jak je na tom s korupcí Česko?

13.02.2017 | Martin Ježek, Finance.cz
MAKRODATA A EU


Ekonom Libor Žídek z Masarykovy univerzity v Brně pokračuje v úvahách nad korupcí u nás a ve světě. V druhém díle článku o korupci se zmiňuje o korupční zeměpisné hitparádě, korupci v politice a zamýšlí se nad budoucností korupce.

Pokračování článku Kolik stojí korupce? Až 270 Kč měsíčně každého z nás.

Docent Libor Žídek doufá, že u nás nedojde k znovuzavedení malé korupce (např. uplácení policistů u přestupku) jako neformálního pravidla chování. „To by se charakter fungování ekonomiky musel opět hodně změnit. Z mého pohledu tomu naštěstí zatím nic nenasvědčuje. Budeme ale dál válčit s korupcí velkou, tedy třeba předražené dálnice,“ říká docent Žídek.

Jak měřit korupci? Pozor na CPI

Korupce je z principu skrytá a nedá se podle docenta Žídka reálně měřit, takže je těžké říci, jak si mezi ostatními zeměmi v potírání korupce vedeme. „Hodně bych varoval před CPI - Indexem vnímání korupce, který uveřejňuje Transparency International. Tento indikátor mnozí ztotožňují s ukazatelem korupce. Poněkud se zapomíná na prostřední slovo ,vnímání´. Index se totiž sestavuje z různých výzkumů, kde se kladou otázky typu - korupce ve vašem odvětví je malá, velká, střední? Tyto výsledky se agregují a vypadne nějaké číslo. A kolem toho se tady potom píší články, že si Česko o 2 místa v korupci pohoršilo, či polepšilo, což je absurdní. Ten index vypovídá jen o tom, jak je tady korupce vnímaná. Mezinárodní srovnání je pochopitelně úplně nereálné, protože to, co je někde velký problém, by jinde bylo vnímáno jako běžný stav,“ upozorňuje docent Žídek.


Jak jsou na tom Češi s korupcí a přiznáváním příjmů?
Korupce je nejnižší ve Skandinávii
Špatné zprávy zhoršují výběr daní

Velká korupce je z jeho pohledu v ČR koncentrovaná v některých oblastech. Jsou to státní zakázky ve stavebnictví nebo nákup některých zařízení ve zdravotnictví. „Ale pro mě jako občana je velmi důležité, že se mohu ke státním službám dostat bez korupce a pokud nemám specifické požadavky jako třeba postavit si haciendu v národním parku, tak dle mého názoru úplatky dávat nemusím. Korupci se ale vymýtit nikdy nepodaří, protože lidé nejsou andělé,“ pokračuje docent Žídek. V Evropě jsou jistě korupčně „čistější“ země než ČR, například skandinávské. Ale velmi blízko jsou i státy které jsou na tom mnohem hůře, třeba Ukrajina.

Snaha politiků, financování politiky

Politická reprezentace odráží podle Libora Žídka naši společnost, která má za sebou 50 let totalitních režimů. „To se z mého pohledu nutně projevuje a ještě se projevovat bude. Mám pocit, že pokud se někdo snaží do politiky vstoupit, tak je automaticky označen za amorálního korupčníka, a to bez toho, že bychom tohoto člověka znali, natož cokoliv věděli o jeho hodnotách či cílech a chování v krizových situacích. Osobně si rozhodně netroufám uvalit kolektivní vinu na všechny politiky. Navíc tímto negativním náhledem naprosto odrazujeme slušné lidi, aby do politiky vstupovali. Kdo slušný by chtěl dělat práci, která ho automaticky řadí mezi egoistické prospěcháře a korupčníky?“ pokračuje docent Žídek. Má ovšem také obavu, že podhoubí naší velké korupce má úzkou spojitost s politikou a konkrétně s financováním politických stran. „Velké politické strany jsou hodně nákladné. V 90. letech strany nedostávaly od státu žádné peníze na provoz a tak je získávaly, kde to šlo. Slýchal jsem, že pokud třeba úředník požadoval úplatek ve výši 10 % zakázky, tak 90 % z této částky šlo politické straně a zbytek úředníkovi. Pokud tomu tak opravdu bylo, tak je hlavní problém s financováním politických stran. A mám obavu, že naše politické strany nejsou ochotny tento systém příliš měnit. Jen bych připomenul, že podobný problém měl například i dlouholetý německý kancléř Helmut Kohl, který musel odstoupit kvůli tajným kontům, které financovaly CDU. To se stalo v obdivovaném Německu. Nikdo ho, pokud vím, nevinil z osobního obohacení, ale šlo o problém s financováním politické strany,“ dodává docent Žídek.

Co s tím?

Malá korupce je z jeho pohledu na dobré cestě. „Je to koneckonců věc každého z nás, jak se chová, případně, jaká je míra jeho osobní integrity a odvahy, pokud by byl o úplatek požádán. Obecně se domnívám, že by parlament měl stanovit pro úředníky co nejjasnější a krátké termíny k vyhotovení žádostí. Vzpomínám si, jak na začátku 90. let trval zápis do rejstříku firem neuvěřitelně dlouho – několik měsíců. Důsledkem byly pochopitelně úplatky, které se snažily proces urychlit. Následně parlament zásadně zkrátil dobu na zápis a tento problém se výrazně snížil. Takže obecně bych navrhoval přísná pravidla pro úředníky a krátké termíny. Myslím, že ve velké většině případů by to šlo – úředníci tu jsou anebo by měli být pro nás,“ říká Libor Žídek.

Velkou korupci bychom mohli podle něj radikálně vyřešit tím, že by stát nic nestavěl a nic většího nenakupoval. Ovšem pak by dálnice stavěl soukromý sektor a následně vybíral poplatky, které by byly asi mnohem větší než v současnosti, kdy stát provoz vlastně dotuje. „Rovnou se pak také rozlučme třeba s plaveckými bazény. Ty na sebe nikdy nemohou vydělat a tím pádem jsou pro soukromé investory nezajímavé. A mám pocit, že přání voličů se neubírají směrem k eliminaci veřejných staveb,“ uzavírá docent Libor Žídek.




Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie.