Vyděděný potomek se může bránit u soudu. Lépe může projít zkrácení dědického podílu

Vydědit lze jenom potomky, ne třeba manželku. Potomci jsou totiž tzv. nepominutelní dědicové. Musejí dostat aspoň něco z toho, co jim má náležet, když se majetek dědí podle zákona. Mají na něj nárok, pokud nejsou řádně vyděděni.

• Špatný rodič může těžko vyčítat špatné vychování svému dítěti
• Lepší je vzdát se části dědictví a s nedůvodně vyděděným se v rámci pozůstalých dohodnout
• Rodič by neměl ostatním nevyděděným dětem činit komplikace
• Kolik činí povinný díl, který dítě musí dostat z pozůstalosti, pokud není vyděděno
• Jak to bude, když vyděděný dokáže popřít vydědění, a jak, když to nedokáže
• Povinný díl vyplácejí ostatní dědici v penězích

Zdroj: Depositphotos

Máloco je černobílé

Některé děti si vydědění zaslouží, některé si jej však nezaslouží. Proto zákony umožňují se vydědění postavit, namítat jeho neplatnost a v soudním řízení jej popřít. 

Soudy řešily kupříkladu případ potomka, který byl vyděděn pro vedení trvale nezřízeného života. 

Špatný rodič může těžko vyčítat špatné vychování svému dítěti

Šlo o případ, kdy vyděděný potomek byl jako nezletilý umístěn do dětského diagnostického ústavu, rodiče k němu měli odmítavý vztah. Jako nezletilý utíkal k babičce, aby unikl nadměrným fyzickým trestům od otce. Babička však nezvládala jeho výchovu, nebyla schopna zajistit řádné plnění školní docházky ani zabránit tomu, aby se chlapec stýkal se závadovou partou podobných mladých lidí. Tohle však přece nemůže být chyba jen dítěte.

Z toho všeho soudy nedovodily nic ve prospěch nároku vyděděného muže. Naproti tomu až Nejvyšší soud uvážlivě konstatoval, že je zřejmé, že matka, která svého syna vydědila, k disharmonickému rodinnému zázemí vyděděného syna svým chováním pravděpodobně zásadním způsobem přispěla. 

Tip: O dědictví III: Co je dědická smlouva? Jaké jsou její výhody?

Lepší je vzdát se části dědictví a s nedůvodně vyděděným se v rámci pozůstalých dohodnout

V podobných situacích, kdy rodiče nejsou schopni sebekritiky, mohou ostatním nevyděděným dětem zadělat na velké potíže. Ty přinese spor o platnost vydědění, který bude iniciovat vyděděné dítě.

Soudní spor bude stát peníze, zpravidla hodně peněz. Protože nebude zřejmé, jak spor nakonec dopadne, nebude možné se dohodnout o nejvhodnější správě třeba nemovitého majetku apod. Majetek, s nímž není dobře hospodařeno, pak může ztrácet na ceně.

Radši než vést soudní spor, doporučuje právník Karel Gerhardt, aby ostatní dědicové, kteří nebyli vyděděni, realisticky posoudili, zda jsou důvody vydědění naplněny. Ostatně jako nejbližší členové rodiny zesnulého rodiče by měli znát poměry v rodině nejlépe. Posouzení této otázky by pro ně nemělo být složité. V případě oprávněných pochybností o důvodnosti vydědění by měli raději zvážit uzavření dohody s vyděděným potomkem a tím předejít budoucí nejisté situaci, kterou přinášejí soudní spory.

Rodič by neměl ostatním nevyděděným dětem činit komplikace

Vydědění tak může negativně postihnout nejen toho, kdo byl vyděděn, ale i ostatní dědice. Proto je lepší a možné místo vydědění nezdárného dítěte kupříkladu odkázat ostatním dětem, které nechce rodič vydědit, více majetku, než by jim náleželo podle zákona.

Řekněme, že již ovdovělý otec má tři děti a jedno by rád vydědil. Raději tak neučiní a sepíše místo listiny o vydědění závěť s tím, že všechen majetek odkazuje jen zbývajícím dvěma dětem. Opomenutý potomek může namítnout relativní a částečnou neplatnost závěti, protože se mu nedostalo povinného dílu.

Kolik činí povinný díl, který dítě musí dostat z pozůstalosti, pokud není vyděděno

Nezletilý nepominutelný dědic musí dostat nejméně tři čtvrtiny jeho zákonného dědického podílu. Zletilý nepominutelný dědic musí dostat nejméně jednu čtvrtinu jeho zákonného dědického podílu. 

Příklad:

Každému z dětí by podle zákona náležela 1/3 pozůstalosti jako zákonný dědický podíl.

Takže pokud by otec takto opomenul nezletilé dítě, muselo by dostat 3/4 z jedné třetiny, tedy 3/12 čili 1/4 dědictví. Kdyby opomenul zletilé dítě, muselo by dostat 1/4 z jedné třetiny, tedy 1/12 dědictví. 

V obou případech by si pak zbytek dědictví rozdělily rovným dílem nevyděděné děti.

Jak to bude, když vyděděný dokáže popřít vydědění, a jak, když to nedokáže

Nepominutelný dědic vyděděný neplatně má právo na povinný díl. V našem případě tedy nezíská celou 1/3 dědictví (zákonný podíl), ale jen onen povinný díl ve výši buď 3/4, nebo 1/4 dědického podílu. Výsledek je tedy stejný jako v situaci, kdy rodič vše odkáže jiným svým dětem, ale nebude třeba složitých soudních sporů o platnost vydědění.

Není tomu tedy tak, jak si mnozí myslí: že by ten, kdo byl vyděděn a prokáže soudu, že vydědění nebylo důvodné, získá celý zákonný dědický podíl, jakoby k vydědění vůbec nedošlo. Získá jen povinný díl, tedy 1/4, nebo 3/4 z dědického podílu.

Tip: Spadá do společného jmění manželů i dědictví? A co když ho prodáte a utržíte peníze?

Povinný díl vyplácejí ostatní dědici v penězích

Občanský zákoník upřesňuje, že nepominutelný dědic nemá právo na podíl z pozůstalosti, nýbrž jen na peněžní částku rovnající se hodnotě jeho povinného dílu. Jsou-li pro to na straně dědiců zvlášť závažné důvody a lze-li to na nepominutelném dědici rozumně požadovat, může soud povolit splátky na povinný díl nebo odklad jeho splatnosti. Pohledávka vůči dědicům se však úročí.

Rodič nemusí být tak přísný

Samozřejmě může být rodič méně přísný, zvláště na zletilého potomka. Nemusí závěť sepsat tak, aby získal jen povinný díl v hodnotě pouze 1/12 dědictví. Může kupříkladu odkázat jednomu dítěti méně, než je jeho zákonný podíl, třeba 1/5 dědictví, a zbylým dvěma dětem po dvou pětinách, což je stále více než jejich zákonný podíl.

Čtěte také: Nenechte svůj majetek propadnout státu. Dobročinnou závěť od notáře můžete mít nyní skoro zadarmo