Teplý kabát na zimu i na léto (2.díl)

Zkrocení tepla

Vytváří se tak nové podmínky pro užívání stavby a zajištění tepelného komfortu v zimním i letním období. V neposlední řadě přispíváme také ke zlepšení životního prostředí. Při vědomí neustále rostoucích nákladů na energie možná překvapí, že ztráty tepla obvodovými stěnami, stropy, střechami a sklepy představují 50-60 % všech energetických ztrát. Úspora tepla podle druhu řešení izolace může dosáhnout 25-35 % těchto ztrát, i když s vynaložením nemalých investičních nákladů a delší dobou návratnosti.

Důležitou součástí každého zateplovacího systému je tepelně izolační materiál. Izolační materiály většinou plní funkci jak tepelně, tak zvukově izolační. Používají se materiály s nízkou tepelnou vodivostí, například pěnový a extrudovaný polystyrén, pěnový polyuretan a polyetylen, pěnové sklo, minerální vlny (kamenná a skelná), kombinované izolační desky, ale také foukaná a sypaná izolace a izolační hmoty z upraveného papíru, vlny a slámy.

Není odpor jako odpor
Každou stavební konstrukci lze posuzovat z hlediska celé řady vlastností. Pro porovnání výhod a nevýhod zvolené konstrukce se v našem případě bude jednat zejména o tepelný odpor (schopnost materiálu zadržet teplo), difúzní odpor (prodyšnost materiálu pro prostup vodní páry), tepelnou vodivost (míru schopnosti látky vést teplo), cenu materiálu a náročnost montáže.Tepelný odpor (R) je přímo úměrný tloušťce materiálu a nepřímo úměrný hodnotě jeho tepelné vodivosti (?). Převrácenou hodnotou tepelného odporu je tak zvaný součinitel prostupu tepla U. Čím nižší je hodnota U, tím lépe materiál tepelně izoluje. Pro hrubé srovnání lze značně zjednodušeně říci, že deska z izolačního vláknitého materiálu o tloušťce 1 cm má stejnou tepelně izolační schopnost jako plná cihla o tloušťce 20 cm nebo železobetonová deska tloušťky 35 cm. Tepelná vodivost materiálu tedy rozhodujícím způsobem ovlivňuje tepelně izolační schopnost materiálu.Každý materiál je schopen šířit (vést) teplo. Tato schopnost se u homogenních materiálů vyjadřuje pomocí součinitele tepelné vodivosti ? (W/mK).
Vlastnost materiálu propouštět vodní páru se nazývá difúzní odpor.

Nejmenší odpor proti šíření vodní páry klade vzduch. Poměr mezi difúzním odporem tloušťky určitého materiálu a difúzním odporem vrstvy vzduchu o stejné tloušťce vyjadřuje faktor difúzního odporu a označuje se řeckým písmenem ? (mí). Některé materiály jsou pro vodní páru prakticky nepropustné, například kovy, sklo, kaučuk či některé plasty. Mají tedy velmi vysokou hodnotu K. Naopak beton, polystyren, minerální vata, dřevo, sádrokarton, polyetylenová fólie či asfaltové lepenky jsou propustné a za nějaký čas jimi vodní pára pronikne. Pro příklad několik hodnot: pěnový polystyren EPS - 50, extrudovaný polystyren XPS - 100, minerální vata - 1,2-1,5, lehký keramický beton 500 kg/m3 - 33.

Minimální požadavky na tepelnou izolaci jak v obytných, tak v průmyslových budovách jsou stanoveny normou. Obecně se ale doporučuje, aby byla aplikována účinnější izolace než norma předepisuje, aby bylo možné splnit budoucí požadavky, stejně jako pro vyšší úsporu energie a nákladů na vytápění při minimálních dodatečných investicích.