PRESSO: Pořádně si zakouřit

Kouření. Jako volby rozdělily národ na fanoušky růžové nebo modré, kouření už dávno předtím rozdělilo společnost. Pro jedny radostný požitek, pro druhé nechutný zlozvyk. Jen málo lidí zastává neutrální postoj. A neuběhne semestr, aby se na o něm u nás na škole nezačalo diskutovat, jinde to není jiné. Ostatně už na gymnáziu se vedly vášnivé diskuze...

Debata má vždy stejný průběh: kdosi zveřejní na fóru žádost, jestli by na té či oné fakultě nemohla být zřízena kuřárna, nebo naopak - někdo napíše, jestli by nemohlo být zakázáno kouření v tom či onom místě. Podají k tomu ze svého pohledu celkem rozumné argumenty. Buď je rozumné, aby kuřáci, kterých je tolik, měli své místo, kde se mohou v klidu oddávat své vášni a neotravovali tím ostatní, nebo je nepříjemné, když je nekuřák ve škole obtěžován smradem z cigaret. Jde o zdraví a škola by ho měla chránit.

Pokud má škola nějaký venkovní prostor, sklouzne debata k němu - co tak zde vyhradit místo pro kuřáky. Venku nevadí a když budou mít své místo, budou spokojeny obě skupiny. Až sem se zdá, že se stanoviska obou skupin blíží k dohodě. Až sem možná ano. Pak se ale objeví na scéně radikálové.

Každý má přece právo dělat si co chce! Když mám chuť na cigaretu, tak si ji prostě zapálím a nikdo mi to nemůže zakazovat. Je to moje právo! Oblíbený protiargument: Když mám chuť si na ulici zastřílet, taky nemohu. Moje svoboda končí tam, kde začíná svoboda druhého.

Anebo.

Kouření je zlozvyk, hanebnost! Škola nemá chránit jen nekuřáky, ale i kuřáky před jejich blbostí a ne je podporovat. Cigareta je vždy stejná - na jedné straně oheň, na druhé blbec. Co na to oponenti? Kdo kouří, dřív umře, a uleví tak státu.

Pak už se debata zvrtne v útoky jedné skupiny na druhou, smysl debaty se rozplývá (jako kouř z cigarety) a kompromis je v nedohlednu. Přiznávám, sám jsem si několikrát vášnivě zadiskutoval... Nejlepší na celé věci je, že se debatuje o něčem, co za nás řeší zákon. Podle něj je kouření zakázáno "ve vnějších i vnitřních prostorách všech typů škol a školských zařízení". Nesměl by to však být zákon český, aby v něm nebyla nějaká nejasnost. Tento zákon se totiž odkazuje na školský zákon a zatímco v jednom se rozlišují "typy" škol, ve druhém "druhy" škol. Právníci se tak mají o čem přít, experti mají co vykládat a my, my zřejmě ještě dlouho budeme moc diskutovat o kouření na školách. Přitom chybělo tak málo - jeden jasný zákon.




Materiál byl převzat ze zpravodajského a informačního serveru VYSOKESKOLY.CZ.