Vraždy na kolejích a sperma v kebabu- pravda, nebo mýtus?

Věříte na Ježíška? A na vodníky? A co třeba polednice? Asi ne... Ale uvěřili jste známé historce o kočičím drápu v jídle z čínského bistra? Pokud váháte, doporučuji vám novou knihu Petra Janečka Černá sanitka a jiné děsivé příběhy. Provede vás moderními mýty, které kolují v dnešní společnosti. Jedním z nich je historka o vraždě na vysokoškolských kolejích:

"...Tohle se stalo před několika lety na jedné koleji v Čechách. Dvě vysokoškolačky spolu bydlely na jednom pokoji. Jedna z nich šla jednou večer ven se svým klukem do hospody někam poblíž kolejí, druhá zůstala sama na pokoji a učila se. Ta první, co byla v hospodě, se nakonec rozhodla, že půjde spát domů ke tomu klukovi. ještě se rychle vrátila na svůj pokoj pro bundu, protože venku byla zima. Vešla do pokoje a viděla, že je tam tma, takže si řekla, že spolubydlící asi spí. Nerozsvítila, potmě došla ke skříni, nahmátla bundu a odešla. Ráno, když se vrátila z rande na kolej, tam našla svou spolubydlící mrtvou- zakrvácenou, s podříznutým krkem. Postel byla celá od krve... A když tu mrtvou odvezli, tak našla ležet na nočním stolku lísteček s nápisem "KDYBYS ROZSVÍTILA, ZABIL BYCH TĚ TAKY!"

Toto je jedna z verzí, které dnes kolují především po vysokoškolských kolejích. Místo, kde se to údajně stalo, se různí. Vždy ale ta z dívek, která přežije, najde ráno lístek s podobným vzkazem. Zda se to opravdu stalo? Právě na to se chceme zeptat vás. Pokud někdo z vás má důkazy o pravdivosti této story, kontaktujte redakci. Pravděpodobně se však nikdo takový nenajde. Podle autora knihy jde o typickou městskou legendu (urban legend), čili se nezakládá na pravdě. Její variace byly zaznamenány už v 60. letech v USA! Oproti české verzi se liší třeba tím, že u nás jde dívka většinou do hospody nebo na rande, zatímco v Americe si odskočí na toaletu nebo jde nakoupit.

Petr Janeček ve své knize píše, že stejně jako v tradičních mýtech a legendách, i v moderních děsivých příbězích lze vystopovat prvky soudobé kultury a vžité stereotypy. V příběhu o zabité studentce byl ve všech zaznamenaných verzích agresorem muž, který navíc zůstal v anonymitě. Naopak zavražděná dívka je obětí své pasivity, je odkázána na milost a nemilost muže. Nepřímo tak prý jde o potvrzení hodnot patriarchální společnosti.

Výše uvedená historka nazvaná Rozsvěcet se nevplácí je jen jednou z mnoha, které v Černé sanitce najdete. Z dalších mýtů stojí za zmínku např. injekce v sedadlech, stopař se strunou od kytary, sperma namísto tatarky v kebabu, háďátko ve špičce od banánu nebo škvoři lezoucí zákeřně lidem do ucha.

Že by se tyto události skutečně staly, se autorovi knihy a jeho kolegům dosud nepodařilo potvrdit. Proto je nazývají pouhými mýty. Že se pletou? I to je možné. Ale Černá sanitka za přečtení rozhodně stojí.



Materiál byl převzat ze zpravodajského a informačního serveru VYSOKESKOLY.CZ.