Bolestí ke štěstí

...sklouzáváme do druhého extrému, který můžeme nazvat „bolestí ke štěstí“. Pozoruhodné je mimo jiné to, že tento přístup většinou káží a prosazují lidé, kterých by se ona bolest dotkla jako posledních. Jedním z řady příkladů je reakce na problémy v eurozóně, v podstatě netradičním způsobem potvrzující keynesovy „zvířecí pudy“. Pudová proto, že nebyla zvažována míra a šlo se do utahovacího extrému. Na periferii se často „žilo nad poměry“ (oproti obecnému přesvědčení většinou soukromým sektorem). Toto žití nad poměry bychom ale zjednodušeně neměli přirovnávat k tomu, když se tak děje na úrovni domácností, či jedinců (což je častá chyba i v řadě dalších případů). Žití na dluh totiž znamenalo poptávku a práci pro země, které si „žily na úspory“.