Němečtí sedláci, vinaři a pěstitelé dalších druhů ovoce si již mnoho let nedovedou představit špičkové sezónní práce rovněž bez takových pomocníků ze zahraničí či z vlastní země, kteří jsou na tom s příslušnými povoleními velmi bledě. Mistři v oboru jsou Poláci, kteří mohli volněji cestovat do zahraničí už před rokem 1989. Znám jednu vísku, jejíž domorodí obyvatelé mi všechno povědí, ale - podobně jako někteří politici - "nechtějí být v
této souvislosti jmenováni". Jmenována nesmí být raději ani víska. Našinec tam při troše vzájemné důvěry, což se nejlépe zajistí přes příbuzné a známé, kteří už tam aspoň jednou byli , může třeba při sklizni jahod dostat na ruku - ovšemže na černo - 8-10 DEM. Musí za to dost tvrdě pracovat, ale za pár dní má v kapse několik stovek, se kterými se dá o prázdninách leccos v Evropě podniknout.Tak to zde dělali i mnozí Poláci, třebaže si na některé z nich posvítily úřady a vlepily jim do pasu razítko, že do SRN mají na jistou dobu vstup zakázán. Kromě tohoto rizika se jim v posledních letech zrodila silná konkurence i v samotném Německu. Jsou to například kosovští Albánci a jiní uprchlíci s rodinami, kteří si také rádi přivydělají a jsou nejmlčenlivější ze vše
ch, protože se začínají posílat domů i "nevinní". Ještě tvrdší konkurenci ale představují tzv. ruští Němci, kteří se do obce i okolních míst nastěhovali poté, co dostali řádné občanství SRN. Většina ve staronové vlasti ale nezná jazyk a žije tu ze sociální podpory. Pomoc při sklizni bez pojištění, povolení a jiných formalit je pro ně tím přitažlivější.Nakonec však převládá dosti pragmatický přístup - cizinci jsou pořád levnější než domorodci, kterým také fyzická námaha ne vždy voní. Úřady vědí, že by přílišnou důsledností mohly způsobit i hospodářské ztráty pěstitelům. Takže, kdo chce trávit prázdniny či část dovolené s trochou mrazení v zádech, má pořád šanci.
Zdroj: HN z 05. 06. 2000
