Zákonná dovolená – v USA žádná, v Dánsku 30 dní

Evropané se můžou alespoň těšit ze zákonem stanovené dovolené, která je ve všech členských zemích EU delší než 20 dní, v mnoha vyspělých zemích světa je poloviční. Jak je to s dovolenou ve světě?

Mnoha lidem práce zabírá čím dál více času a sil. Dovolená je proto naprosto nezbytná, aby si tělo odpočinulo a nabralo nových sil do další práce. Placená dovolená na zotavenou v jednotlivých zemích světa, je jedním z nejvýznamnějších zákonných nároků zaměstnance v pracovním poměru.

Minimální dovolená je nejvyšší v EU

V přiložené tabulce je u všech zemí uvedena minimální zákonem stanovená dovolená. V jednotlivých zemích je zákonem stanovena jinak. Někde v týdnech, někde v pracovních dnech a někde v kalendářních dnech. Pro lepší přehlednost je tak u všech zemí uvedena v pracovních dnech (tj. 4 týdny byly pro zjednodušení převedeny na 20 dní). V některých zemích se počet dní dovolené zvyšuje s počtem odpracovaných let či vykonávané profesi. Např. v Polsku se základní minimální dovolená 20 dní zvyšuje na 26 dní po odpracování 10 let v zaměstnaneckém poměru. V některých zemích se dovolená liší dle jednotlivých regionů. Např. v Kanadě se liší dle jednotlivých států od 10 dní po 15 dní. V tabulce jsou vždy uvedeny nejnižší hodnoty. Zákonem je upravená i minimální mzda, o ní se můžete dočíst v článku Minimální mzda ve světě.

Nejdelší dovolená je v Dánsku

Vůbec nejdelší dovolenou si mohou užívat občané v Saudské Arábii a Dánsku (30 dní). Evropské firmy často nabízí o týden delší dovolenou než je zákonem stanovená a dále mají v mnoha zemích starší občané nárok o dodatkové dny dovolené. V Německu některé firmy nabízejí 6týdenní čerpání dovolené, stejná situace je i ve Skandinávii, kde není ničím neobvyklým 6 týdnů dovolené v domácích firmách. Jednoznačně však platí, že z nejdelší dovolené se mohou radovat občané členských zemí EU. Je zde nesrovnatelně vyšší než v Asii a dalších zemích světa. Propracovaná sociální politika a pracovní prostředí je jednou z evropských vymožeností. Sociální jistoty a zabezpečení zaměstnanců v členských zemích Evropské unie je na velmi vysoké úrovni. Vůbec nejlépe jsou na tom občané Skandinávie, kde je pracovní prostředí (tj. včetně počtu dní dovolené) pro zaměstnance nejpříznivější. Stát i evropské firmy pokládají délku dovolené za motivující. A pracující si zase váží zaměstnání v podniku, kde panují dobré pracovní podmínky. Skandinávsdké země Švédsko a Dánsko mají také nejvyšší hodinovou mzdu v EU. Více v článku Kolik stojí evropské zaměstnavatele hodina práce?

USA – zákon na dovolenou nepamatuje

Jedinou zemí, kde není zákonem upravena délka dovolená, jsou Spojené státy Americké. Smluvní volnost mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem je zde jednoznačně nejvyšší na světě. Počet nabízených dní dovolené, tak může hrát velmi vyznanou roli při výběru zaměstnavatele. Většina zaměstnavatelů má totiž své vlastní pravidla pro čerpání dovolené svými zaměstnanci. O dalších aspektech trhu práce se dozvíte v článku Trh práce: nejnižší omezení je v USA.

A jak to tedy s dovolenou vypadá v USA v praxi?

• 1 % občanů má více než 25 dní dovolené za rok
• 12 % občanů má 21 až 25 dní dovolené za rok
• 17 % občanů má 16 až 20 dní dovolené za rok
• 30 % občanů má 11 až 15 dní dovolené za rok
• 40 % občanů má méně než 11 dní dovolené za rok

Pracovní podmínky jsou v Evropě a USA značně rozdílné a pracovní smlouva je zde velmi důležitým dokumentem. Zatímco např. v Česku zaměstnanec jedná se zaměstnavatelem především o výši mzdy, tak v USA je potřeba si dojednat dovolenou, výpovědní dobu a jiné důležité náležitosti, které jsou v Česku upraveny závaznou normou pro zaměstnavatele i zaměstnancem - zákoníkem práce.

Asie – téměř žádná dovolená

Nejkratší dovolenou mají zaměstnanci v asijských zemích. Např. v Japonsku však došlo v posledních letech k jejímu prodloužení. Důvodem byl rostoucí počet úmrtí v důsledku přepracovanosti (karoshi problém). V Japonsku je tak základní dovolená 18 dní, ale v některých firmách je dokonce 25denní dovolená. Jenom ve výši zmíněné délky dovolené je obrovský rozdíl např. mezi Hongkongem a Dánskem – 23 dní za rok. Běžnou praxí v asijských zemích je, že zaměstnanci ani nevyužívají svůj zákonný nárok a celou dovolenou za rok ani nevyčerpají. V Evropě je současně méně přesčasových hodin než v Asii, občané zde tak stráví nesrovnatelně více času v práci za rok než Evropané.

A jak je to v Česku?

Základní výměru dovolené činí v Česku dle zákoníku práce 4 týdny. Tato základní výměra dovolené platí pro všechny zaměstnance bez ohledu na věk a délku trvání jejich zaměstnání. Délku dovolené lze však u podnikatelských subjektů prodloužit v kolektivní smlouvě o další týdny. V mnoha českých firmách tak mají zaměstnanci nárok na 5 týdnů dovolené. Pro nepodnikatelské subjekty je dokonce dovolená prodloužena o jeden týden přímo ze zákona. Pedagogičtí pracovníci mají nárok na 8 týdnů dovolené. Pokud pracovní poměr zaměstnance netrval celý rok, má zaměstnanec nárok na poměrnou část dovolené, a to za každý celý kalendářní měsíc trvání pracovního poměru. Zaměstnavatel určuje dobu čerpání dovolené v plánu dovolených a může určit celozávodní dovolenou.

Tabulka: Minimální počet dní dovolené ve světě (stanoveno zákonem, ve dnech)

Země	Minimální dovolená stanovená zákonem (ve dnech)
USA	0
Filipíny	5
Mexiko	6
Hongkong	7
Singapur	7
Taiwan	7
Malajsie	8
Kanada	10
Korea	10
Vietnam	10
Čína	11
Turecko	12
Argentina	14
Austrálie	14
Bahamy	14
Kostarika	14
Ekvádor	14
Guatemala	14
Paraguay	14
Peru	14
Chorvatsko	18
Japonsko	18
Ukrajina	18
Belgie	20
Brazílie	20
Bulharsko	20
Česko	20
Kypr	20
Německo	20
Řecko	20
Maďarsko	20
Irsko	20
Itálie	20
Lotyšsko	20
Litva	20
Nizozemí	20
Nový Zéland	20
Polsko	20
Rusko	20
Srbsko	20
Slovensko	20
Švýcarsko	20
Rumunsko	21
JAR	21
Portugalsko	22
Španělsko	22
Velká Británie	24
Norsko	25
Rakousko	25
Malta	25
Finsko	25
Francie	25
Švédsko	25
Estonsko	28
Dánsko	30
Saudská Arábie	30

Prameny:

• Europaesiche Komission: „Gegenseitiges Informationssystem zur sozialen Sicherheit, soziale Schierheit in den Mitgliedstaaten der Europaeischen Union“
• IW - list of statutory minimum employment leave by country