Do Evropy se z USA šíří boom nekonvenčních zdrojů plynu

Severní Amerika zažívá v posledních zhruba dvou letech díky sérii technologických inovací ohromný rozmach nekonvenčních zdrojů plynu. Prokázané zásoby plynu se tak zvýšily na více než dvojnásobek a Spojené státy se stanou v této komoditě soběstačnými, odhaduje konzultantská firma IHS CERA. "Ještě v roce 2007 se široce předpokládalo, že trh zemního plynu bude napjatý a USA jej budou muset dovážet," připomněl šéf IHS CERA Daniel Yergin.

Ropní giganti jako Exxon Mobil, BP nebo Royal Dutch Shell boom nových zdrojů plynu v USA zameškali a nyní jsou nuceni kupovat nezávislé producenty za desítky miliard dolarů. V Evropě proto tyto koncerny v poslední době získaly povolení k průzkumu možných nalezišť plynu v břidlicových horninách v Polsku, Švédsku, Německu, Francii a Rakousku. "Je to něco, co už si nemohou dovolit propásnout," řekl agentuře Reuters Ken Chew z konzultantské firmy IHS CERA.

Možné zásoby nekonvenčního plynu v Evropě jsou zatím vysoce nejisté. Podle studie firmy Advanced Resources International by však mohly tyto rezervy jen v Polsku dosahovat tří bilionů krychlových metrů. To by Polsku stačilo na 200 let vlastní spotřeby a spotřebu všech 27 zemí EU by to mohlo uspokojovat šest let.

Mezinárodní agentura pro energii (IEA) odhaduje, že evropské nekonvenční zdroje plynu včetně metanu v uhelných pánvích dosahují 35 bilionů kubíků, což je šestinásobek nynějších prokázaných zásob standardně získávaného plynu. Globální objem těchto zdrojů IEA odhaduje na 921 bilionů kubíků, pětinásobek nynějších zásob.

Shell a Exxon již na některých místech zahájily průzkumné vrty a do průzkumu se pouští dalších 40 firem. "Do dvou let by mohla začít těžba v Polsku, severním Německu nebo jižním Švédsku," řekl geolog německého centra geologického průzkumu GFZ Hans-Martin Schulz.

Analytici však upozorňují, že komerčně významnější příliv plynu z nových nalezišť na trh nelze v nejbližších letech čekat, protože poptávka v Evropě je nyní po hluboké recesi slabá a evropský trh je přesycen nabídkou. Rozvoj nalezišť v Evropě však může být zkomplikován zejména ekologickými problémy, třebaže plyn vzhledem k polovičním emisím oxidu uhličitého je nyní z tohoto hlediska mnohem preferovanějším zdrojem než uhlí.

Těžba z břidlicových hornin se provádí takzvaným hydraulickým vstřikováním, kdy se do vrtu vstřikuje pod vysokým tlakem směs vody, chemikálií a písku, aby se skála narušila a plyn mohl jít ven. Environmentalisté v USA tvrdí, že tato metoda může ohrozit zásoby podzemních vod, což již pozastavilo vrty poblíž New Yorku. Evropa je obecně mnohem zalidněnější než USA, takže tento problém by zde mohl být citlivější.

Podle Schulze však velká část břidlicových pánví v Evropě leží ve venkovských oblastech a nejslibnější lokality se nacházejí v Polsku a na Ukrajině, kde je hustota osídlení nízká. Šéf evropské plynárenské divize Exxonu Richard Guerrant poukazuje na to, že na základě zkušeností z USA lze vrtat i ve velkoměstských oblastech. Rakouská OMV již hledá ložiska plynu v horninách v blízkosti Vídně.

Podpora rozvoje nových nalezišť v Evropě však může mít mocný popud v obavách o bezpečnost dodávek z dosud dominantního Ruska. Moskva sice předpokládá, že podíl ruského plynu v Evropě se zvýší do konce desetiletí z nynější čtvrtiny na třetinu, evropské země však raději hledají cesty, jak vzhledem k minulým zkušenostem s výpadky dodávek omezit závislost na tomto zdroji.

Vyhlídky nástupu nových zdrojů plynu již vyvolaly poplach u ruského plynárenského kolosu Gazprom. Americký boom plynu z břidlice už zhatil monopolnímu ruskému vývozci plynu plány na export zkapalněného plynu (LNG) do USA a vyhlídky nástupu nových zdrojů spolu s nynější slabou poptávkou donutily podnik odložit projekt těžby na poli Štokman v Barentsově moři.

Šéf Gazpromu Alexander Medveděv minulý měsíc prohlásil plyn z břidlice za "nebezpečný" a vyjádřil pochyby, zda evropské úřady pro ochranu životního prostředí jeho těžbu povolí. Podle analytiků to ukazuje, jakou hrozbu ruský gigant v těchto zdrojích spatřuje.

Podle britského týdeníku The Economist se díky rozvoji nových zdrojů plynu jako obchodované komodity svým charakterem vzdálí od ropy a co do výše zásob a geografického rozšíření se bude podobat spíše uhlí. To je komodita, kterou díky její hojnosti lze jen těžko podrobit domluvenému embargu a používat jako nástroj politického vlivu.