EK: Z ekonomického hlediska mělo rozšíření EU přínos pro všechny

Upozorní, že ekonomiky desítky nováčků rostly v letech 1997-2005 průměrně o 3,75 procenta ročně, zatímco "patnáctka" měla jen v průměru dvouapůlprocentní růst. Nůžky ekonomické prosperity se tedy svírají, i když pomalu a nedostatečně - míra nezaměstnanosti v nových zemích činí nadále v průměru 13,4 procenta, o 5,5 procenta víc než v "patnáctce".

Komise poukazuje na to, že převzetí evropského práva stabilizovalo ekonomiky nových států. Spolu s vnitřními reformami a nebývalou otevřeností těchto ekonomik to vytvořilo obrovské šance pro podnikání. Obchod představuje v těchto zemích 93 procent hrubého domácího produktu, zatímco v západní Evropě je to 55 procent.

Podíl "patnáctky" na obchodu "desítky" vzrostl z 56 procent v roce 1993 na 62 procent loni. Nové země měly v obchodování se starými po celou dobu schodek, který se však postupně zmenšuje; loni činil asi tři procenta jejich HDP.

Přímé zahraniční investice do deseti nových zemí dosáhly v roce 2004 na 191 miliard eur, tedy 40 procent jejich HDP. Je to pozoruhodné číslo, soudí EK, ale hned relativizuje - představuje jen čtyři procenta celkových investic v celé EU v daném roce.

Reformy a modernizace v nových členských státech způsobily strukturální změny v celé unii v době, kdy to bylo nejvíc zapotřebí, tedy kdy se vynořily Indie a Čína jako zásadní konkurenti, pokračuje EK. Naznačuje, že lacinější pracovní síly v nových zemích umožnily mnoha západním podnikům stlačit ceny a zůstat konkurenceschopné.

Tyto argumenty rozvíjí ve studii o druhém výročí rozšíření Katinka Baryschová z londýnského Střediska pro evropskou reformu. Stěhování podniků za lacinou a kvalifikovanou pracovní silou, které začalo dávno před rozšířením, umožnilo západoevropským podnikům se udržet nad hladinou. "Soutěž s Čínou a Indií přiměla staré země EU, aby se přizpůsobily. Podniky musely snížit náklady, nebo zmizet z trhu."

Baryschová zároveň vyvrací mýtus, že střední a východní Evropa jsou jakési daňové ráje, které vzkvétají na úkor sousedů s vysokými daněmi. Rozdíly zdaleka nejsou propastné - nové země vybírají na daních 36 procent svého HDP, ty staré 40 procent. Také nelze říci, že by nováčkové přehnaně zatěžovali rozpočet EU - výdaje jim určené činily v letech 2004-6 jen 0,1 procenta unijního rozpočtu.

Přesouvání výrob do nových zemí, které bývá často uváděno jako negativní důsledek rozšíření, je diktováno světovou soutěží a docházelo by k němu tak jako tak, uvedli v článku ke druhému výročí komisaři Danuta Hübnerová z Polska a finský Olli Rehn. "Podniky budou vždycky hledat nižší náklady, technické inovace a další faktory, které jim poskytnou výhodu," dodali.

Je důležité si uvědomit, že tento pohyb v rámci EU nemusí být vždy pro jedny výhodný a pro druhé škodlivý. Například v automobilovém průmyslu nebo v bankovnictví dochází k vytváření pracovních míst v nových i ve starých zemích, přičemž si podniky posilují své pozice pro globální soutěž. Dynamika v nové části EU má blahodárný účinek v té staré, odkud pochází kapitál.