Jednoprocentní inflace - důvod k radosti ?

11.08.1999 | ,
MAKRODATA A EU


Rekordně nízká meziroční inflace, kterou v pondělí zveřejnil Český statistický úřad, nabádá k zamyšlení nad souvislostí měnové politiky a celkového nepříznivého stavu české ekonomiky.

Přestože rekordní pokles meziroční inflace byl ovlivněn vysokým růstem před rokem a nezpůsobila ho žádná událost v posledním měsíci ( poslední číslo meziroční již nezahrnuje vysoký růst v loňském červenci, proto je meziroční nárůst i přes relativně vysoký růst v letošním červenci rekordně nízký), dává nejnovější úda

j o cenové hladině konečně všem jasně na vědomí, v jaké úrovni cenového růstu se dlouhodobě pohybujeme.

Je také evidentní, že nepatrný růst nejsledovanějšího cenového ukazatele - indexu spotřebitelských cen - je zapříčiněn prakticky jen růstem administrativně regulovaných cen. Meziroční měřená pomocí tzv. čisté inflace, která nebere v úvahu vývoj cen kontrolovaných státem, se pohybuje již 6 měsíců pod nulou. Jde tedy o deflaci.

Co znamená permanentní pokles neregulovaných cen pro ekonomiku, O n

ebezpečí deflace se již psalo a každý také ví, jak v posledních letech ochromila japonskou ekonomiku. Chtěl bych zde poukázat na souvislost klesající cenové hladiny s výší reálných úrokových sazeb a jejich dopadem na ekonomiku.

Vývoj cenové hladiny m

á přímý dopad na výší reálných úrokových sazeb( jejichž nominální výši ovlivňuje centrální banka pomocí repo sazby. )Zatímco pro spotřebitele má smysl posuzovat reálné sazby jako nominální úroky očištěné o růst spotřebitelských cen, pro dopad na průmysl a možnost realizovat investice má smysl posuzovat nominální sazby očištěné o ceny v průmyslu nebo o čistou inflaci ( která nezahrnuje regulované komodity, do nichž soukromé investice nesměřují).

Česká národní banka udržuje reálné úrokové sazby již druhý rok na úrovni, která je patrně nejvyšší na světě. Je evidentní, že vysoké reálné znemožňují realizovat mnohé investice, které by mohly vést k ekonomickému růstu, a tak není divu, že s růstem reálných úrokových sazeb od roku 1997 koreluje

pokles reálného hrubého domácího produktu.

Reálná úroková míra ( počítaná jako roční sazby PRIBOR snížen o čistou inflaci) dosáhla v Červenci 7,25 %(viz graf). Je-li nominální úroková míra ovlivňována úrokovou politikou a pohyb cenové hladiny emisní politikou centrální banky, je vývoj reálných úrokových sazeb výsledkem celkové politiky centrální banky. Stále častější stížnost, že ČNB "dusí" ekonomiku, je tedy asi opravdu na místě.

Kombinací nedostatečného růstu množství peněz, který způsobuje pokles cenové hladiny, a pomalého snižování vlastních úrokových sazeb udržuje centrální banka reálnou úrokovou míru již druhý rok neúnosně vysokou a alokace hospodářství pokračuje. Přitom tato politika ČNB nemá žádný zjevný racionelní důvod, když sama centrální b

anka neuvěřitelným způsobem podstřelila vlastní inflační cíle.

ČNB by měla zvýšit tempo růstu množství peněz tak, aby cenová hladina měřená čistou inflací neklesala a tzv. repo sazbu, pomocí které ovlivňuje ostatní úroky v ekonomice, přizpůsobit tak, aby reálná úroková míra klesla na přijatelnou úroveň. Měla by se však současně vést diskuse o zásadní změně měnové politiky a přehodnocení statutu nezávislosti centrální banky.

Zdroj: 11.8.1999

Autor článku

 

Články ze sekce: MAKRODATA A EU