"Studenti ve většině případů netuší, o čem studium na vysoké škole je", říká studijní poradce

Působíte na osmiletém gymnáziu jako studijní poradce. Co vaše práce obnáší a jak se na ni sám musíte připravovat?
Práce výchovného poradce - součástí je i kariérní poradenství - představuje především nesmírnou zodpovědnost. V některých případech mohu být skutečně tou osobou, která má velký podíl na budoucím úspěšném či neúspěšném studiu a následném povolání. Pokud navíc studenty znáte dlouho, tedy až osm let, a máte vzájemně dobré vztahy, tak míra zodpovědnosti ještě roste.
Příprava představuje především dlouhodobou a dobrou diagnostiku studentů (pracuji v současnosti na práci zabývající se diagnostickým portfoliem studenta, které by obsahovalo mimo studijních výsledků i celou řadu diagnostických testů zpracovávaných od nástupu studenta po jeho ukončení studia), dále pak dobrou znalost aktuální sítě vysokých škol a studijních oborů. Jsem přesvědčen, že dobrý výchovný - profesní poradce musí být především člověk, kterému studenti důvěřují a mají chuť a náladu s ním své problémy řešit.

Každý rok připravujete nové studenty na výzvy, které je čekají na vysokých školách. S jakými obavami se nejčastěji setkáváte? Považujete je za zbytečné?
Obavu z neznámého a nepoznaného rozhodně nepovažuji za zbytečnou. Podezřelé by bylo, pokud bych obavy ze změny u studentů nezaznamenal. Jde o spojení obav a očekávání nového. Jejich další obavy jsou především z možného nepřijetí na zvolený obor studia a následně z jeho nedostudování.

Podle čeho si studenti nejčastěji vybírají vysokou školu?
Hlavní slovo, v současné době častěji pouze poradní, mají rodiče a blízcí příbuzní. Volba leží na samotných studentech. Někteří vůbec netuší, co by v životě chtěli dělat. Směr a zaměření tak pouze odhadují. Dokladem jsou pohovory, při kterých se zmíní o třech školách zcela rozdílného typu. Kritériem jejich volby povolání je následně společenská prestiž, nebo vidina finančního ohodnocení.
V poslední době se ukazuje jako dobrá cesta, když studenti znají někoho, komu důvěřují a ten jim školu doporučí na základě vlastní dobré zkušenosti.
Je také stále víc studentů/studentek, kteří se profilují na základě svých zájmů a koníčků již ve druhém, třetím ročníku. Studenti jsou také spokojeni s přípravnými kurzy, které pořádají vysoké školy. Příprava na budoucí studia je potom opravdu dostatečná.

Jaké chyby nejčastěji dělají studenti při přípravě na maturitu a přijímací zkoušky?
Za prvé učí se bez souvislostí typu "všechno vím, ale snad se mě na nic nebudou ptát, nebudou mne přerušovat". Za druhé učí se málo ve stylu "to si nevytáhnu" a za třetí neučí se a říkají si "nějak to dopadne".

Jak byste ohodnotil informovanost studentů ohledně nároků na vysoké škole?
Pokud na vysoké škole nemají kamarády nebo sourozence, tak ve většině případů vůbec netuší, o čem konkrétně studium na vysoké je. Očekávají větší volnost a svobodu, ale netuší, že je vykoupena zodpovědností a samostatností. Netuší, že nedodržený termín odevzdání zadané práce je skutečně poslední a podobně.
Celková informovanost o studijních oborech a programech, přijímacích zkouškách atd. je ale díky internetu mnohem větší a jde více do hloubky - kdo hledá, ten nachází. Pokud ví, co vlastně hledat chce.

Je možné se na nároky vysoké školy připravit už v posledním ročníku střední školy?
Jsem zastáncem toho, že ne možné - ale nutné. Střední škola a gymnázium především jsou přípravou na vysokou. Studenti by proto měli být systematicky připravováni na tuto specifickou náročnost.
Může se jednat a vypracovávání prací obdobného typu jako na VŠ - včetně jejich prezentací, dále se může jednat o formu a způsob zkoušení a ověřování znalostí.

Jaký je váš názor na státní maturitu?
Myšlenka výborná, podpora chvalitebná, informovanost dobrá, finanční náročnost dostatečná, realizace nedostatečná. Jak říkáme my ne-angličtináři: "No cement"

Jak by se měli studenti učit? Existují nějaké univerzální rady?
Dobré a univerzální rady jsou drahé a navíc vzácné.

Jaké rady jako studijní poradce nejčastěji udílíte?
Univerzálně dobré, ale udílím je pouze vzácně a zcela zdarma.

Pozorujete za roky svého působení ve školství nějaké zásadní změny, ať už na straně studentů nebo učitelů?
Pozitivní změny jsou zcela určitě ve vzájemných vztazích učitel a žák - nejsou vždy optimální, ale blíží se stále víc partnerství, kooperaci a ne soupeření jako dřív. Protože ale každá škola je jiná, stejně tak učitelé a žáci, nelze toto tvrzení paušalizovat.
Negativní změny jsou bohužel také. Větší počet škol bohužel nepřinesl očekávaný konkurenční boj, ale pouze snížení nároků na většině typů škol. Boj o žáka rovná se boj o peníze pro školu. To platí v době "krize" více než před ní, a tak je mnohdy kvalita nahrazována kvantitou, samozřejmě, že ne bez následků pro všechny zúčastněné.

Co byste si přál do budoucna?
Před časem jsem v e-mailu od známého obdržel následující: "Člověče, když vidím jakej sem inženýr, tak se skoro bojím jít k doktorovi!" Doufám a věřím, že k naplnění tohoto vtipu v reálném životě nikdy nedojde, a že díky kvalitním studentům bude úroveň a prestiž našich škol stále na vysoké úrovni.

Děkujeme za rozhovor!



Materiál byl převzat ze zpravodajského a informačního serveru VYSOKESKOLY.CZ.