Pracující starobní důchodci a invalidé ve 3. stupni invalidity mají časově velmi omezený nárok na nemocenské: jak dlouho tedy mohou dostávat nemocenské? Neplyne jim ani ochranná doba po skončení zaměstnání: co to v praxi znamená?
Během prvních 14 dnů pracovní neschopnosti nebo nařízené karantény mají zaměstnanci nárok na náhradu mzdy od zaměstnavatele. To platí pro všechny zaměstnance, kteří jsou nemocensky pojištěni, takže i pro starobní důchodce a poživatele invalidních důchodů. Od 15. dne pracovní neschopnosti nebo karantény mají zaměstnanci již nárok na nemocenské – sociální dávku vyplácenou státem. A pak už jsou ovšem rozdíly mezi běžným zaměstnancem na straně jedné a starobním důchodcem nebo poživatelem plného invalidního důchodu.
Zaměstnaní starobní důchodci a invalidé ve 3. stupni invalidity mohou nemocenské pobírat jen po poměrně dost omezenou dobu. A ta je mnohem kratší než u ostatních zaměstnanců. Nemocenské se poživateli starobního důchodu nebo invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně vyplácí tedy od 15. kalendářního dne trvání dočasné pracovní neschopnosti nebo od 15. kalendářního dne nařízené karantény, ale nanejvýš po dobu 70 kalendářních dnů. Pokud jim snad ovšem zaměstnání skončí dříve, než uplyne 84 kalendářních dnů od vzniku pracovní neschopnosti nebo nařízení karantény, tak pobírají nemocenské po ještě kratší dobu. Jen do skončení zaměstnání.
TIP: Vypočítejte si výši vaší nemocenské
Nanejvýš po dobu trvání pracovního poměru – žádné dávky po jeho skončení
Příklad:
Zaměstnanec – starobní důchodce nebo poživatel důchodu pro invaliditu 3. stupně, který má sjednán pracovní poměr do 31. května 2022, onemocněl 20. dubna 2022. Do 3. května 2022 má nárok na náhradu mzdy od zaměstnavatele. Od 4. května do 31. května 2022 má nárok na nemocenské od státu. Ale i když bude marodit dále, i v červnu atp., výplata nemocenské dávky mu bude zastavena. Nelze totiž pobírat současně nemocenské a starobní důchod v době, kdy již zaměstnání netrvá.
Pracovní neschopnosti v jednom kalendářním roce se sčítají
Jenže to ještě nejsou všechna omezení pro pracující starobní důchodce a poživatele důchodů pro invaliditu 3. stupně. I při více dočasných pracovních neschopnostech v jednom kalendářním roce se jim nemocenské vyplácí právě jen po maximálně 70 dnů. Nárok na nemocenské se obnovuje až v dalším následujícím kalendářním roce. Ovšem nesmí jít o tutéž pracovní neschopnost, i když přechází z jednoho roku do dalšího kalendářního roku.
Příklad:
Pracující důchodce (pobírající starobní důchod nebo důchod pro invaliditu 3. stupně) byl nemocen od 25. 9. 2021 do 29. 3. 2022 včetně. Nemocenské mu náleželo od 9. 10. 2021 (po uplynutí prvých 14 dnů pracovní neschopnosti čili od 15. dne pracovní neschopnosti), a to do 17. 12. 2021 včetně (tj. po maximální dobu 70 dnů). Nemocenské se mu nezačalo vyplácet ani od 1. 1. 2022, neboť šlo o tutéž trvající pracovní neschopnost.
Bez ochranné lhůty
Nárok na nemocenské vzniká za určitých podmínek i v situaci, kdy již zaměstnanci zaměstnání skončilo. Jde o uplatnění tzv. ochranné lhůty, která trvá 7 dnů po skončení zaměstnání. Nemocenské tak náleží též, jestliže ke vzniku dočasné pracovní neschopnosti nebo k nařízení karantény došlo sice již po zániku pojištění (po skončení zaměstnání), ale do 7 dnů – v ochranné lhůtě. (Pokud však snad pojištění trvalo kratší dobu, činí ochranná lhůta jen tolik kalendářních dnů, kolik dnů pojištění trvalo. Při krátkém třídenním zaměstnání jen 3 dny.) Jenže tato výhoda právě neplatí pro starobní důchodce a pro poživatele invalidních důchodů pro invaliditu ve 3. stupni.
Naproti tomu absence ochranné lhůty ani další uvedená omezení – délky podpůrčí doby, po kterou lze pobírat nemocenské – se netýkají poživatelů invalidního důchodu pro invaliditu 1. a 2. stupně. Když třeba onemocní do 7 dnů po skončení zaměstnání, nemají sice v prvních 14 dnech nárok na náhradu mzdy, protože už nejsou zaměstnáni, ale od 15. dne jim vznikne i tak nárok na nemocenské.