Experti zpochybňují biopaliva z plodin

Více si experti slibují až od "druhé generace" biopaliv vyráběných z nezemědělských a odpadových surovin. Ta je však hudbou budoucnosti, protože si vyžádá obrovské investice, nejprve do vývoje, a poté do výrobní a distribuční infrastruktury.

Současná kampaň za biopaliva tak podle řady pozorovatelů prospěje jen části zemědělců, kteří jsou politicky vlivnou skupinou v Evropské unii i v USA. V Americe razantní podpora biopaliv souvisí i se snahou snížit závislost ekonomiky na dovozu ropy z nestabilních nebo vyloženě nepřátelských zemí.

Evropská komise se tento měsíc chystá navrhnout zvýšení cílového podílu biopaliv v pohonných hmotách v EU do roku 2020 na deset procent z 5,75 procenta do roku 2010. Ještě ambicióznější jsou USA. Prezident George Bush v lednovém poselství o stavu unie vytyčil cíl snížit do deseti let spotřebu benzinu v USA o 20 procent a dosáhnout toho téměř pětinásobným zvýšením produkce domácích biopaliv na 35 miliard galonů (133 miliard litrů).

Evropská produkce bionafty, která se v EU na biopalivech podílí asi 80 procenty, v roce 2005 vzrostla meziročně o 65 procent na 3,2 milionu tun. V České republice by se podle nedávného vládního návrhu zákona měla biopaliva povinně přidávat do benzinu a nafty od roku 2008, zpočátku dvě procenta celkového objemu.

Podle EK produkce biopaliv vytvoří pracovní místa, zajistí nové zdroje příjmů pro zemědělce, pomůže splnit cíle Kjótského protokolu o omezování emisí skleníkových plynů a rozšíří energetické zdroje. Zatímco zemědělci to vítají, kupodivu nejvíce to kritizují některé ekologické organizace. Podle nich může podpora biopaliv vést k větší škodě než užitku.

Podle výzkumů spotřebovává výroba a distribuce biopaliv často více energie, než sama biopaliva dodávají. Jde přitom většinou o energii z fosilních paliv, která zvyšují koncentrace skleníkových plynů a tím podle převládající teorie působí oteplování Země.

Jelikož Evropa nebude schopna sama vypěstovat dost plodin k produkci biopaliv, hrozí, že půda, která v rozvojových zemích slouží k obživě lidí, bude ještě více nahrazena biopalivovými plantážemi; to může vést ke zrychlenému mýcení deštných pralesů a úbytku biodiverzity. Další škody na životním prostředí přinese výstavba infrastruktury a to, že k produkci biopaliv se široce používají pesticidy a další chemikálie. Například dánská ministryně životního prostředí Connie Hedegaardová mluví o "humbuku kolem biopaliv" a dodává: "Lidé si myslí, že když něco dostane nálepku 'bio', tak to musí být zelené."

Na adresu tradičních biopaliv se kriticky vyjádřil i bývalý šéf největší evropské automobilky Volkswagen Bernt Pischetsrieder: "Některá biopaliva první generace se dají označit za vlka v rouše beránčím. Některá z nich mají horší bilanci CO2 než běžný benzin." Podle něho to jsou také špatné investice, protože si vyžadují daňové pobídky z rozpočtů. Biopaliva tak podle něho nejsou udržitelná ekologicky ani ekonomicky.

Závažné jsou obavy z dopadu na produkci potravin, a to zejména v rozvojových zemích. "Je nanejvýš nepravděpodobné, že Evropa někdy dosáhne v produkci biopaliv soběstačnosti; je tak vysoce pravděpodobné, že se to bude dít na úkor půdy, na které jsou potravinově závislé naše země," uvedla nedávno skupina nevládních organizací z Latinské Ameriky. Na plodinách založenou produkci biopaliv kritizovaly i nadnárodní ekologické organizace Greenpeace a WWF.

Proti masivnímu rozšiřování produkce klasických biopaliv se staví zejména lobby producentů biopotravin. Ti jsou totiž hlavními konkurenty v boji o půdu, jelikož jejich produkce je podobně jako produkce biopaliv náročná na půdní rozlohy. Biofarmáři nepoužívají pesticidy a umělá hnojiva, mají nižší výnosy, a potřebují tak na jednotku produkce více půdy než konvenční zemědělci. Britské biopotravinové organizace dokonce počátkem roku pohrozily, že masivnější produkce biopaliv může vést až k hladomorům.

"Obětuje to (rozšiřování půdy pro biopaliva) potravinovou bezpečnost iluzi energetické bezpečnosti," uvedl šéf Soil Association Peter Melchett. Podle jeho odhadů by EU potřebovala k produkci pouhého jednoho až dvou procent své spotřeby pohonných hmot plných 18 procent orné půdy, jež je k dispozici.

Předseda britské Komise pro udržitelný rozvoj Jonathan Porritt upozornil, že využívání větších ploch půdy k produkci biopaliv by v roce slabší úrody v jedné z významných zemí mohlo vést ke katastrofě středověkých rozměrů. "Vrátili bychom se přímo do věku chronického a traumatického hladomoru," řekl Porritt na lednové konferenci biopotravinářských organizací v Cardiffu.

Od průmyslové revoluce ceny potravin v poměru k příjmům alespoň ve vyspělém světě neustále klesají; podle expertů by však masivní šíření biopaliv mohlo tento historický proces zvrátit, což by dopadlo zejména na chudé. "Směřuje to k nové situaci na trzích. Mohlo by to mít hluboký dopad na chudé," řekl agentuře Reuters britský potravinový expert Edward Clay.

Produkce bionafty výrazně zvýšila spotřebu řepky v EU a vyhnala ceny jedlých olejů na rekordní úrovně. V Evropě tato produkce podle expertů brzy narazí na meze, takže biopaliva se budou muset dovážet. Kvůli boomu biopaliv loni vzrostly ceny kukuřice na chicagské burze CBOT o téměř 80 procent na desetiletá maxima.

V Brazílii, která je největším světovým výrobcem etanolu a zatím prakticky jediným jeho vývozcem, se pod tlakem potřeby biopaliv podle ekologů mýtí deštné pralesy a z unikátních savan se stávají obří plantáže. Tropické pralesy ubývají kvůli produkci palmového oleje na biopalivo i v Indonésii a Malajsii. V Číně nedávno vláda zastavila výstavbu závodu na etanol v obavách z ohrožení potravinové bezpečnosti země. V Mexiku prudké zdražení nepostradatelné tortilly kvůli poptávce po kukuřici v USA vyvolalo v lednu silné protesty.

V Brazílii, která začala etanol masově produkovat před 30 lety v době ropné krize 70. let, se již etanol z cukrové třtiny podílí na celkovém objemu pohonných hmot 40 procenty a toto palivo je zde díky vysokému obsahu cukru nákladově velmi efektivní a konkurenceschopné. To však neplatí pro kukuřici v USA nebo řepku v Evropě, kde se musí tyto příměsi podporovat daňovými úlevami nebo povinnými kvótami. Brazílie navíc může k výrobě energie ke zpracování použít třtinového odpadu, což v USA a Evropě nejde.

I přes tuto efektivnost se ale mnozí nad brazilskou produkcí etanolu pozastavují. Kvůli odlesňování, k němuž produkce biopaliv přispívá, je Brazílie čtvrtým největším emitentem oxidu uhličitého na světě. Brazilský prezident Lula da Silva však prosazuje expanzi etanolu do světa a tento měsíc podepsal s prezidentem Bushem dohodu o spolupráci v produkci a šíření etanolu. Slibuje si od ní, že toto spojenectví do 20 až 30 let změní celou světovou energetiku.