Výbor Kongresu přijal konečnou verzi reformy finanční regulace

Před měsícem schválil svůj návrh nejrozsáhlejší reformy regulace finančního sektoru od 30. let minulého století Senát a již v prosinci svůj návrh přijala sněmovna. Dohadovací výbor jednal o konečném znění dva týdny.

Reformy finančního sektoru jsou reakcí na nedávnou hlubokou finanční krizi a měly by zabránit jejímu opakování. Jejich záběr se pohybuje od nových pravidel pro záchranu problémových bank přes změny v dohledu nad finančním sektorem po ochranu spotřebitelů. Většina nových pravidel bude pro banky a celý finanční sektor znamenat výrazný zásah do ziskovosti a nákladů a zástupci bank v posledních dnech v Kongresu intenzivně lobbovali, aby zmírnili nejhorší ustanovení.

Ve čtvrtek se zákonodárci například dohodli na tom, že banky budou mít výjimku z takzvaného Volckerova pravidla, které navrhovalo zákaz obchodování na vlastní účet, investic do obchodů s deriváty a investic do hedgeových a dalších fondů. Banky podle konečné verze budou moci omezeně investovat do hedgeových fondů a fondů soukromého kapitálu.

Cílem Volckerova pravidla, nazvaného podle někdejšího šéfa americké centrální banky a jednoho z prezidentových poradců Paula Volckera, je oddělit u bankovních institucí s vklady garantovanými vládním pojištěním základní bankovní aktivity od rizikovějších operací. Důsledkem pro giganty z Wall Street jako JP Morgan Chase nebo Citigroup bude kromě snížení ziskovosti zřejmě i nutnost hluboké restrukturalizace a odprodeje významných částí.

Výbor přijal kompromis i v další sporné otázce obchodování s deriváty, tedy různými termínovými kontrakty, opcemi, swapy a dalšími původně zajišťovacími nástroji, které mohou být využity k vysoce rizikovým finančním sázkám. Proti původnímu návrhu, který předpokládal úplné odděleni těchto aktivit od bank, si budou moci banky řadu běžnějších z nich, zejména swapů, ponechat.

Jednou z nejspornějších otázek reformy je "wallstreetský panel smrti" tedy návrh na to, aby o sanacích a likvidacích velkých finančních společností rozhodoval vládní výbor. Ten by ohrožené a systémově důležité firmy přebíral a poté buď zachraňoval, nebo likvidoval a náklady kryl z prodeje jejich aktiv a z poplatků vybíraných od ostatních firem finančního sektoru. To by mělo zabránit jednak neřízeným bankrotům velkých firem jako Lehman Brothers, které by mohly spustit systémovou krizi, a jednak tomu, aby náklady bankovních sanací nesli daňoví poplatníci. Kritici však upozorňují, že nový systém nijak neřeší klíčový problém firem "příliš velkých na to, aby padly" a s tím spojenou otázku morálního hazardu, kdy se banky chovají rizikově, protože vědí, že jim vláda vždy pomůže.

Podle pozorovatelů je jednou z největších chyb zákona to, že vůbec neřeší otázku zestátněných hypotečních agentur Fannie Mae a Freddie Mac, které na hypotečním trhu realizovaly státní politiku dostupnosti bydlení širokým masám. Oba kolosy kryté státními zárukami byly jedním z hlavních motorů vytváření obří bubliny nadhodnocených cen realit, jejímž prasknutím vypukla hypoteční a finanční krize.

Obě agentury byly alespoň v jednání dohadovacího výboru odstraněny ze souboru firem, jejichž případná likvidace by šla na účet budoucího rezervního fondu financovaného samotným finančním sektorem. Záchrana těchto agentur stála daňové poplatníky již 145 miliard dolarů (tři biliony Kč) a náklady jejich sanace stále rostou.