Ceny mědi ve všeobecném oživení komodit rekordně vzrostly

Cena mědi dnes na LME vystoupila o 11,4 procenta na 8460 dolarů za tunu. Smazala tak zhruba desetiprocentní propad z posledního týdne. Stále je však 15 procent pod rekordem 8800 dolarů z předminulého týdne.

Trhy komodit v posledních týdnech zažívají prudké výkyvy. Se vzestupem na stále nové rekordy roste nervozita investorů a řada aktérů již tento trh opouští ve strachu z náhlého propadu. Někteří jsou toho názoru, že několikaletý trend růstu je vzhledem k ochabování poptávky u konce, jiní však sázejí na jeho pokračování.

Dnešní vzestup překonal dosud nejvýraznější devítiprocentní růst z 11. května 2006. I další nejvyšší denní tempa růstu jsou z tohoto roku, v němž zatím cena mědi stoupla na dvojnásobek proti konci minulého roku. Nejhlubší pokles měď podle záznamů agentury Reuters zažila v červnu 1996, kdy se její cena zřítila o 21 procent.

Cena niklu se dnes dostala na nový rekord 22.195 dolarů za tunu. Oproti pondělku tak posílila o 6,3 procenta. Výrazné zisky zaznamenaly i ceny zinku, cínu nebo hliníku.

Obchodníci poznamenávají že poslední prudké výkyvy odradily od aktivity na trhu kovů opatrnější investory, kteří dávají z komodit nyní přednost spíše bezpečnějšímu zlatu. Dokud trh kovů nezačne být stabilnější a neklesnou nynější vysoká rozpětí mezi cenou nákupu a prodeje, zůstane aktivita investičních fondů nižší, řekl jeden z obchodníků na LME.

Růst cen kovů táhla v posledních měsících silná světová poptávka, doprovázená problémy v nabídce. Velkou roli však hraje také snaha investičních fondů rozšířit si portfolia o nyní vysoce výnosné komodity.

Příliš prudký růst cen však rodí semena vlastního zániku tím, že zvyšuje inflaci, jak naznačily minulý týden údaje z USA; růst inflace pak přes zvýšené úrokové sazby povede k utlumení hospodářského růstu a tím k oslabení poptávky. Mezitím by se díky vysokým cenám měla postupně zvyšovat nabídka, což stlačí ceny nakonec dolů.

Někteří analytici však podle dnešní analýzy listu Financial Times o platnosti této standardní teorie ekonomického cyklu pochybují a sázejí na teorii strukturální změny. Podle ní zůstane poptávka v ekonomikách jako Čína a Indie stále na nynější vysoké úrovni, což zabrání cenovému poklesu. Kritici této teorie však připomínají, že podobné naděje vkládali věrozvěsti "nové ekonomiky" v 90. letech do trvalého růstu americké ekonomiky, který měl být poháněn neustálým vzestupem produktivity s pomocí nových technologií. To vyvrátila recese roku 2001, konstatuje list.