EU chce omezit ukládání peněz v daňových rájích

Speciální směrnice, jež je v platnosti od poloviny loňského roku, umožňuje státům zdaňovat úspory, které si jejich občané uložili v zahraničí. Zahraniční konta tak nemohou být tajnou kasičkou k ukládání úspor, chráněnou bankovním tajemstvím před okem finančních úřadů ve vlastní zemi. Tuto legislativu ale zatím uplatňovaly jen Švýcarsko, Andorra, Lichtenštejnsko, Monako, San Marino a závislá britská a nizozemská území, například Panenské a Kajmanské ostrovy.

Evropští politici však v poslední době nabyli dojmu, že boháči ze zemí EU začínají své úspory směřovat především do Hongkongu, Singapuru a Macaa. Tohoto jevu se snaží využít i některé evropské banky (například UBS či Credit Suisse), jež v Asii již založily speciální terminály pro evropské zákazníky, kteří disponují úsporami v řádu miliard eur.

Současná evropská legislativa má i řadu odpůrců. Jejich argumentem jsou především statistiky. Na daních z úroků ve Švýcarsku evropské státy totiž v loňském roce vybraly jen asi 100 milionů eur. Na první pohled jde sice o vysokou částku, ale v porovnání s celkovými úsporami ukrytými v zahraničí je zanedbatelná. Podle odhadu deníku Financial Times jen Němci mají v takzvaných daňových rájích uloženo až půl bilionu eur.

Na běžného Čecha či Slováka nemá směrnice žádný zásadní dopad, s výjimkou majitelů kont mimo Evropu. Státy si buď nahlásí vlastníky kont a jejich úroky, anebo jako v případě Belgie, Lucemburska či Rakouska si zachovají bankovní tajemství, ale uplatní na konta cizinců postupně narůstající srážkovou daň z úroků. Sazba daně začíná nyní na 15 procentech, ale od července 2008 pohltí pětinu a v roce 2011 už 35 procent úroků. Výnosy - s výjimkou úhrady nákladů - se převedou příslušným zemím.