Úzkost a stres pomůže léčit virtuální realita

Celé to ale začalo jinak. Někteří pacienti trpí záchvaty, které vypadají jako epileptické, ale nemocní nemají epilepsii. Nebo poruchami chůze, ačkoli nemají vážnější neurologickou chorobu. V takových případech jsou odevzdáni do rukou psychiatrů nebo psychologů, protože se příčiny potíží hledají v jejich psychice.

Jak virtuálně navodit stres

Odborníci z Masarykovy univerzity se ve spolupráci s brněnskými fakultními nemocnicemi věnují výzkumu příčin těchto poruch a nevynechali při tom ani možnosti využití virtuální reality. Podle expertů mají někteří pacienti podobné potíže jako lidé s úzkostnými poruchami. To jsou nenormální reakce na stres, které zhoršují příznaky nemoci. Proto je napadlo využít virtuální reality k tomu, aby se nemocní naučili ovládat reakci na stres, a tak dokázali zlepšit některé projevy svých problémů.

Ale jak virtuálně navodit stres? Experti se museli nejprve sami naučit pracovat s virtuální realitou. Spolupracovali na tom psychiatři, psychologové a samozřejmě informatici. Vytvořili umělé prostředí, které po nasazení speciálních uzavřených 3D brýlí skutečně měřitelnou úzkostnou či stresovou reakci vyvolávalo.

Zdroj: Shutterstock

Podle jednoho z psychiatrů není nic těžkého někoho vystrašit. Pokud někoho překvapíte výkřikem, nebo se na vás začne sápat divoké zvíře, stresu se neubrání nikdo. To ale nebylo cílem experimentu. Situace měla být, pokud možno zcela standardní, taková, s jakou se může setkat ve svém životě každý. A skutečně už každý z nás v životě zažil pocit, kdy seděl v čekárně u lékaře a byl nervózní z vyšetření, které nemuselo dopadnout dobře. A kolem chodili lidé, povídali si, zdravili se, vycházeli z ordinace a stěžovali si třeba na bolesti. Tohle fungovalo. U naprosté většiny pacientů byla skutečně stresová reakce zaznamenána.

Srdce jako plamen

Stres byl tedy ve virtuální realitě navozen, ale co teď s ním? Podle odborníků bylo právě důležité, aby jej lidé dokázali ovládnout. Pak totiž dokážou také zmírnit jeho fyzické příznaky. K tomu pomohl biofeedback. Metoda dokáže zobrazit tělesnou funkci, na které je vidět, že prochází stresem, a dá se vědomě ovlivnit. Byla zvolena srdeční frekvence, tedy rychlost, s jakou člověku bije srdce.

Abychom si celou „scénu“ představili, nemocný musel být připojen na přístroje, které ho uvedly do virtuální reality. Byl také napojen na snímač srdeční frekvence. A byl také poučen, že ji může ovlivnit například správným dýcháním. A aby v tomto ohledu nebyl odkázán pouze na své pocity, byl mu tep ve virtuální realitě znázorněn jako plamen, který podle srdeční frekvence měnil svou výšku. Okamžitě tedy viděl, zdali je regulace tepu účinná. Tímto způsobem, se vlastně učil lépe poslouchat své tělo e přizpůsobit se prostředí. Jinými slovy – naučil se tímto tréninkem ovládat stres.

Doplněk léčby

Virtuální realita si tedy našla cestu i do lékařských výzkumů. Otázka je, kdy se s ní pacienti setkají v praxi. V současnosti se zkouší, jestli lidé s těžším postižením budou schopni vydržet několik desítek minut v prostředí virtuální reality a tréninkem se na stresové situace připravit.

Jestliže se odborníci přesvědčí o tom, že to nemocní zvládnou, pak bude program využít v praxi. Pokud budou i zde naměřeny dobré výsledky, stane se doplňkovou součástí léčení psychiatrických poruch.

Čtěte také:

• Fyzická kondice u dětí klesá, bude se povinně měřit
• Sami jsme šťastní, ale ostatní nemusíme
• Co dělat, abychom byli úspěšnější