Pohádka nejen pro mou malou dceru

...jednoznačně mým největším koníčkem. Trávím s ní téměř všechen volný čas (má mne slušně omotaného okolo prstu:-) ). Hltá každé slovo, prozkoumává všechno doma a hodný tatínek jí vypráví pohádky, ze kterých se může poučit do života. Jako, že nemá podobně jako kůzlátka otevírat cizím lidem, chodit do neznámých domů i kdyby byly z perníku a že společně lze zvládnout jednodušeji velké úkoly, i kdyby to nebylo zrovna vytažení obrovské řípy. Posledně jsem jí vyprávěl pohádku O slepičce. Pro ty, co ji neznají, ji raději převyprávím. Byla jednou jedna slepička a ta našla na jaře pár zrnek žita. Zavolala kočku, vepříka, kravičku a kačera. „Kdo z vás mi pomůže to obilí zasít?“ ptala se. „Já ne!“ řekla kočka. „Já ne!!“ řekl vepřík. „Já ne!!!“ řekla kráva. „Já ne!!!“ řekl kačer. Zasela tedy slepička sama…a čekala, dokud nevyrostly malé rostlinky žita.