Soukromé fyzioterapeutické kliniky ale vyhledávají také klienti po padesátce. Je jich méně, asi 30 %. Souhrnně bylo k léčbě pacientů s onemocněním svalové a kosterní soustavy v roce 2018 nově přijato přes 1,5 milionu Čechů.
Vše závisí na vitalitě
„Problémy starších pacientů lze rozdělit do tří skupin. Lidé po padesátce obvykle přicházejí s vertebrogenními obtížemi v krční a bederní oblasti, z nichž plynou někdy až nesnesitelné bolesti zad a hlavy. Dále s věkem přibývá pacientů s bolestmi kloubů, zejména na artrotickém podkladě. Na to navazuje třetí velká skupina starších pacientů, kteří využívají pooperační fyzioterapii páteře nebo kloubní náhrady,“ vyjmenovala hlavní fyzioterapeutka pražské Fyziokliniky Iva Bílková.
S odkazem na průměrnou délku života by měli být současní padesátníci na vrcholu svých sil, opak je však pravdou. „Lidé mají vyšší povědomí o zásadách zdravého životního stylu a důležitosti pohybu, paradoxně se ale hýbou méně než předešlé generace. Žijeme v době, kdy je všechno možné z pohodlí domova. Manuální práce zanikají, péče o vnoučata již není samozřejmostí, přibývá chronických chorob a ubývá kolektivních sportů ve volném čase. Vše závisí na životní vitalitě jednotlivce, ovšem obecně je průměrný Čech v pozdějším věku spíš pasivní, což oslabuje jeho imunitu a zvyšuje riziko civilizačních onemocnění,“ míní Iva Bílková.
S bolestí se na pohybu ubírá
Ačkoli význam pohybu s věkem roste, sportujících Čechů nad 50 let v populaci rapidně ubývá. Zatímco do 35 let se pravidelnému sportu věnuje většina obyvatel, mezi lidmi nad 55 let je to pouze každý pátý, nad 65 let 12,5 procenta a ze seniorů nad 75 let pěstuje fyzické aktivity jen necelých šest procent. „Příčin je několik a všechny spolu souvisí. Degenerativní změny, které přichází přirozeně s věkem, vznik artrózy a zvýšená únavnost. Kvůli nim člověk utlumuje pohybové aktivity, které by mohly příznaky stárnutí kompenzovat. V sedící populaci přibývá bolestí zad, které omezují už čtyřicátníky. S každou další bolestí člověk na pohybu ubírá, ztrácí kondici a ochabuje. Vzniká začarovaný kruh. Řešení přitom nabízí i obyčejná chůze, půlhodinové svižné procházky se vzpřímenou páteří každý den, a jednoduché domácí protahování,“ shrnuje Iva Bílková.
Nevymlouvejte se!
Podle fyzioterapeutky je hlavní nevymlouvat se na věk a nalézt pohybovou aktivitu, kterou může starší člověk sdílet s přáteli, partnerem, potomkem nebo vnoučaty. Sdílení aktivity má pak vyšší potenciál k přetrvání. „Pohyb přiměřený, ale zároveň motivující. Třeba jógu může dělat dítě i senior. Zařadit fyzickou aktivitu do svého každodenního programu je nejlepší cesta, jak se starat o své zdraví, a to v jakémkoli věku. Žádné masti, prášky či doplňky stravy toto nenahradí. Je smutné, že mnoho lidí dnes víc spoléhá právě na preparáty s kloubní či mentální výživou nebo na tablety proti bolesti než na zdravý pohyb,“ podotkla Iva Bílková.
Cvičte podle videa
Ne všechna degenerativní onemocnění pohybového aparátu je možné vyléčit, vždy je však možné pomocí moderní fyzioterapie stav zlepšit a vrátit pacienta k aktivnímu životu. „Například artrotický kloub nelze uzdravit, bolest ale můžeme výrazně zmenšit posílením okolní svaloviny. Naopak když svaly ubývají, bolesti se zvyšují! Velmi dobře působí i podpůrné techniky jako lymfodrenáž, která snižuje otoky již artrotických kloubů, ulevuje od bolesti a napomáhá krevnímu průtoku dolních končetin. U starších lidí je třeba volit přesně návodný přístup terapie se cviky, které si dobře zapamatují a mohou je provádět doma. K tomu nám v dnešní době pomáhají i stovky předtočených videí s vhodnými cviky, na které terapeuti pacienty odkazují a které jsou volně ke zhlédnutí na internetu,“ dodala Iva Bílková.
Role dědičnosti
Na důležitost pohybu u starších lidí poukazuje také Evropský průzkum zdravotního stavu populace (EHES), který v Česku běží od roku 2011. V mezinárodní studii je pohyb vyzvednut jako základní faktor zachování fyzického, psychického i kognitivního zdraví v pokročilém věku. Naopak nedostatek pohybu stojí ve vyspělých zemích za 16 procenty případů rakoviny tlustého střeva, 15 procenty případů diabetu 2. typu, 10 procenty onemocnění rakovinou prsu a téměř čtvrtinou pacientů s ischemickou chorobou srdeční. „Kromě životního stylu hraje při bolestech kosterního a svalového aparátu velkou roli také dědičnost. Nejedná se jen o vrozené dispozice ke vzniku a rozvoji určitých chorob, jako je vbočený palec, skolióza či artróza kyčelního kloubu. Sklony k onemocnění pohybového ústrojí utváří i temperament a osobnost jedince, tedy faktory částečně dědičné. Psychická složka totiž určuje míru, s jakou je člověk schopný svoji fyzickou stránku aktivovat,“ uzavírá Iva Bílková.
