Srbská burza se soustředila na obchody s cennými papíry, cizí měny a obchody s obilím. Podobně jako v okolních zemích, její úspěšnou předválečnou činnost ukončil začátek II. světové války. Půlstoletí nato, v roce 1989, byla burza obnovena pod názvem Jugoslávský kapitálový trh a po třech letech činnosti přebrala svůj starý název Bělehradská burza s cennými papíry, BSE (The Belgrade Stock Exchange).
Nepříliš nadějné vyhlídky
Období před rokem 2000, kdy se postupně rozpadala Jugoslávská federace, pro srbské burziány představuje kontinuální sled zpráv z černé kroniky. Ty gradují v roce 1992, kdy Rada bezpečnosti OSN uvalila na Srbsko ekonomické sankce. Privatizace státních podniků z let 1992 a 1993 byla prohlášena za neplatnou, společnosti znovu zestátněny a reprivatizovány. Během následujících dvou let klesl HPD o více než padesát procent, nezaměstnanost stoupla o 14 procent a došlo k postupnému ožebračení střední třídy, což se odrazilo i na zájmu o burzovní obchody.
Přeregulovaný a drahý kapitálový trh prakticky zkolaboval a pokud se obchodovalo s akciemi, tak načerno a bez pevně daných pravidel. Finanční sektor byl zruinován. Vklady v bankách zničila hyperinflace devadesátých let a s nimi vzala za své i důvěra obyvatel ve finanční trhy.
Blýská se na lepší časy?
S nástupem nové vlády v roce 2000 byl zahájen obrodný proces privatizací, reforem bankovního sektoru a výstavby zničených infrastruktur. Jak pomalu bohužel tento proces probíhá, dokazuje i fakt, že teprve před rokem se podařilo nainstalovat elektronický tradingový systém, umožňující obchodovat den co den – a ne pouze dvakrát v měsíci, jako tomu bylo doposud.
Srbský kapitálový trh však stále ještě bojuje s vážnějšími problémy než technické řešení obchodování: malou likviditou, nízkou úrovní úspor a nedůvěrou ve finanční zprostředkovatele. I přesto jde však bezpochyby o perspektivní trh s větším potenciálem než většina balkánských ekonomik, a proto ve vzrůstající míře přitahuje zahraniční investice. Navíc je to trh, nabízející podhodnocené akcie, čímž pro investory nepochybně získává určitou přitažlivost.
Dalším aspektem jsou zkušenosti učiněné během rozvoje sousedních postkomunistických ekonomik. Jak uvedl Joseph Stiglitz, zpoždění Srbska sebou nese jednu velikou výhodu: Srbové se totiž mohou učit z širokého portfolia chyb ostatních postkomunistických ekonomik a vybudovat zdravé osvícené instituce, nezatížené balastem minulosti.
Srbská burza v číslech
Dnes se na Bělehradské burze obchoduje s cennými papíry 420 společností a to pouze v srbských dinárech (CSD). Průměrné denní obchody v roce 2004 nepřesáhly hranici 1,54 milionu EUR a tržní kapitalizace burzy dosáhla koncem uplynulého roku 2,7 miliardy EUR. Burzovní index Belex, zavedený minulý rok, měl 4. prosince hodnotu 1604 bodů a zaznamenal tak více než šedesátiprocentní růst oproti předešlému roku. Bělehradská burza má 74 členů, je korespondenčním členem WFE (World Federation of Exchange), FESE (Federation of European Stock Exchange) a FEAS (Federation of European Stock Exchange), stejně jako burzy v Bukurešti a Sofii.
