EK: Spotřebitelé mají právo na náhradu škod způsobenou kartely

"Návrhy mají zajistit spravedlnost pro spotřebitele a podniky, kteří v důsledku porušování antimonopolních pravidel EU ze strany určitých podniků přicházejí ročně o miliardy eur," řekla dnes novinářům eurokomisařka Neelie Kroesová, která stojí například za tažením Evropské komise proti americkému softwarovému gigantu Microsoft.

Komise navrhuje například vznik takzvaných jednorázových odškodnění. To znamená, že škodu by firmy, které porušují hospodářskou soutěž, nahradily v plném rozsahu včetně odškodnění za skutečnou ztrátu vyplývající například ze zvýšení ceny, nebo ze ztráty zisku v důsledku poklesu tržeb. Poškození by přitom měli mít i právo na úroky.

Občané i podniky by se mohli náhrad domáhat i prostřednictvím skupinových žalob. "Měla by se ovšem zavést ochranná opatření, která by zabránila, aby takové žaloby vycházely z neoprávněných nároků," doplnila komise. Povolit tak chce pouze "zástupné žaloby", k nimž se mohou oběti nečestného jednání připojit, nikoliv však hromadné žaloby, které jsou vedeny právními firmami.

Stranám by nemělo být dovoleno zadržovat důkazy, aby případný soudce získal celkový obraz o případu. "Zveřejňování příslušných důkazů pod dohledem soudce by mělo přispět k tomu, aby se zajistilo spravedlivé soudní řízení, v němž mají obě strany k důkazům rovnocenný přístup," uvedl výkonný orgán Evropské unie.

Brusel nicméně nedoporučuje zavádět dalekosáhlejší možnosti, jako je automatické právo na zpřístupnění informací. To by mohlo vést ke zneužívání soudního řízení, kdy by žalované strany přistoupily k vyrovnání pouze proto, aby se vyhnuly vysokým nákladům, které jim mohou v důsledku nadměrného zpřístupňování vzniknout.

Velkou roli by v soudních řízeních měly hrát rozhodnutí komise. Pravomocná rozhodnutí o protiprávním jednání vydaná orgány pro hospodářskou soutěž členských států by tak byla v žalobách o náhradu škody považována za dostatečný důkaz o porušení zákonů.

Návrhy jsou v současnosti ve stádiu, které se v unii označuje jako Bílá kniha. Nyní se k nim mohou vyjadřovat nejrůznější organizace, státy či podniky. Poté by teprve mohl být vypracován konkrétní legislativní návrh.