Ve studii se uvádí, že výsledky českých žáků jsou průměrné, klesající a nevyrovnané, že není věnována dostatečná péče učitelům a jejich dalšímu profesnímu růstu, a že vedení škol se stále méně věnuje otázce jejich řízení. Kvalita výuky je u nás nekonzistentní - máme velký podíl studentů s nízkými výsledky a rozdíly ve výsledcích mezi kraji odpovídají až jednomu a půl roku výuky. Nůžky se u nás v tomto ohledu přitom rozevírají stále víc.
Důležitým poznatkem je, že výsledky studia u nás velmi výrazně (a to víc než v jiných zemích) ovlivňuje socio-ekonomické zázemí studentů, tedy rodina a vzdělání rodičů. Z hlediska efektivity vynaložených prostředků jsme na tom podle zveřejněných výsledků docela dobře, protože s nejnižší úrovní financování dosahujeme průměrných výsledků.
Dodatečné prostředky se dají najít uvnitř systému
Studie zmiňuje, že ke zvýšení efektivity vzdělávání by bylo vhodné navýšit prostředky tekoucí do školství o 5%, tedy 4-5 miliard korun. Tyto peníze ovšem není nutné do systému přivést zvenčí (například formou školného, nebo vyšších státních příspěvků), ale lze je získat realokací prostředků uvnitř systému. Například 10% zvýšením počtu studentů na jednoho učitele by se podle hrubého odhadu uvolnily až 4 miliardy Kč. Další prostředky by také mohlo jít získat zavedením dalšího společného nákupu služeb na krajské nebo celostátní úrovni.
Lepší vzdělání se nedá koupit
Zpráva McKinsey & Company také poukazuje na to, že vyšší kvalita vzdělávání se nedá získat pouhým zvýšením prostředků plynoucích do školství - tedy že lepší vzdělání se nedá koupit. Hlavní nutností je změnit systém a především postoje učitelů, což je největší problém. U učitelů mohou peníze formou navýšení platů motivačně pomoct, protože se toto povolání u nás stane atraktivnějším a může přitáhnout lidi, kteří nebudou učit pouze ze zoufalství a nedostatku jiných pracovních příležitostí. Nicméně nejsou samospásné.
Stanislav Štěch také kritizoval moderní pojetí vzdělávání coby pouze přidané hodnoty na ekonomickém trhu. Důsledek toho, že by se měli studenti vzdělávat pouze takzvaně prakticky a měli se úzce zaměřovat pouze na to, co se jim posléze na pracovním trhu vyplatí, by mohl být i ten, že se jim zúží obzory a stanou se snáze manipulovatelnými – například různými populistickými totalitními stranami. Tržně zaměřené školství, kde se studenti nevěnují dalším „zbytečným“ znalostem by se tak mohlo v dlouhodobém horizontu stát dokonce ohrožením demokratického systému.
„Na úrovni vysokoškolského vzdělání je škola pravděpodobně poslední místo svobody v této společnosti, kde si lidé zatím sami rozhodují o tom, co budou bádat a co budou učit. Je to trochu provokující a dá se rozumět tomu, že to některým lidem bude strašně vadit,“ říká Štech.
Zmínil ovšem že to má i své důvody. Například americký profesor Noama Chomský už ve svých knihách z konce šedesátých let uváděl, že je takovýto systém neekonomický a vytvoří síť lidí, kteří za celý život nic užitečného nevytvoří, ale přesto se nakonec společnosti vyplatí.
