Eurozónu svírá dluhová krize, summit ukáže šance na přežití

Ve hře není je osud 17členného klubu států platících eurem, ale mnohem víc. Od řady evropských politiků totiž v minulých týdnech zaznělo, že případný krach tohoto ambiciózního politického projektu, jakým euro je, by mohl vést i k zásadním otřesům v celé Evropské unii.

Současné potíže eurozóny, na jejichž vzniku se do značné míry podílelo neodpovědné zadlužování a porušování dohodnutých unijních rozpočtových pravidel, mají navíc vzhledem k propojení evropských ekonomik dopady na hospodářství i nečlenských zemí euroklubu. To je i případ České republiky. Na její výrazně proexportní politiku by další prohloubení dluhové krize eurozóny tvrdě dopadlo, před čímž varuje například ministr financí Miroslav Kalousek.

Kvůli situaci se v unii začalo otevřeně hovořit o nutnosti změnit unijní smlouvu, což je věc, která by jen těžko byla ještě před časem představitelná.

Na změnu smlouvy tlačí zejména Německo, které společně s Francií připravilo návrh, jak by mohla unie postupovat. Německá kancléřka Angela Merkelová a francouzský prezident Nicolas Sarkozy budou prosazovat výrazné posílení fiskální disciplíny v celé EU a případně alespoň v eurozóně, a to prostřednictvím změny smluv. Jde jim například o zavedení automatických sankcí, posílení rozpočtového dohledu, konání pravidelných summitů eurozóny či předsunutí trvalého záchranného mechanismus eurozóny ESM z původně plánovaného roku 2013 už na rok 2012.

Otázkou ale je, jak moc by se kvůli tomu musela měnit lisabonská smlouva. Její dojednávání i následná ratifikace byly velmi zdlouhavé a uvrhly blok na čas do politické krize. Situace se ale pod údery krize změnila. Politici vědí, že musí jednat rychle a rozhodně. Jenže plány na změny základního unijního práva s sebou nesou i nebezpečí. Pokud by totiž došlo k přenosu pravomocí z národních metropolí do Bruselu, pak by například v Irsku či v Česku zřejmě muselo být o změnách referendum. To by pak mohlo skončit i odmítnutím změn.

Z Bruselu opakovaně zaznělo, že řadu změn týkajících se posílení fiskální disciplíny je možné provést i bez nutnosti upravovat unijní smlouvu. Zmínil to v úterý i unijní prezident Herman Van Rompuy. Jenže to vše bude záviset od toho, na čem konkrétně se lídři EU ve čtvrtek na neformální večeři a v pátek na hlavním summitovém jednání dohodnou.

"Budeme podporovat nepochybně všechny kroky, které povedou skutečně k posílení fiskální disciplíny," řekl v Bruselu v pondělí státní tajemník z úřadu české vlády Vojtěch Belling. Nejdříve je ale prý nutné se domluvit na obsahu, až pak na formě, jak k tomu dojde.

"V tuto chvíli to vypadá, že změny jako takové by se měly týkat především států eurozóny," dodal Belling s tím, že pro ČR je klíčové, aby nedošlo k rozdělení EU na dva bloky. "Určitě naši podporu má v tuto chvíli ten návrh, aby se šlo v případě, že bude nutné jít změnou smluv, tak, aby ta změna smluv byla prováděna na úrovni sedmadvacítky," řekl také.

Na jednání a jeho výsledky s napětím čekají také trhy. Dnes západoevropské akcie zahájily obchodování jednoprocentním růstem, přičemž vzhůru je táhnou právě naděje na průlom v řešení dluhové krize na summitu.

Jedna z možností na pomoc s uhašením dluhové krize, o níž se bude diskutovat a o níž dnes píše například list Financial Times, by mohlo být i "zdvojení" záchranných fondů eurozóny. Jde o to, že by bylo možné nechat po určitou dobu nadále běžet dočasný záchranný fond počítající s reálnou úvěrovou kapacitou 440 miliard eur i poté, co v půlce příštího roku začne existovat nový a trvalý Evropský stabilizační mechanismus ESM (500 miliard eur). Urychlit by se také mohly platby do ESM, což by mechanismu mohlo dát váhu a zlepšit jeho úvěrovou kvalitu v očích ratingových agentur.

Vytvoření důvěryhodného finančního štítu je i věcí, kterou požadoval nový šéf Evropské centrální banky (ECB) Mario Draghi, aby případně mohla centrální banka navýšit intervenci na trzích s dluhopisy. Zatímco ještě nedávno mnozí evropští lídři hlasitě volali po tom, aby ECB rázně zasáhla, tak v poslední době tyto hlasy ubraly na intenzitě. Proti se stavělo velmi tvrdě Německo. Jeho argumentace byla jasná - ECB nemá takové akce ve svých pravomocech, jejím hlavním úkolem je dohlížet na inflaci. Do jejích rozhodování by navíc neměli politici zasahovat.